14.11. 8:30

Mirek před chvílí odešel do práce a já se také snažím donutit ke vstávání. Když se mi to konečně podaří, všimnu si nezvykle kluzké a mokré podlahy. Hlavně žádnou paniku.

8:33

Volám Mirkovi, že mi praskla voda.

8:40

Jsem překvapená, jak rychle se dá taky přijet z práce domů. Budoucí otec je překvapený, že jsem ještě v pyžamu a vařím si čaj.

8:45

Vybavují se mi rady kamarádek: ...praskla mi voda, osprchovala jsem se a jeli jsme do porodnice... Lezu tedy do vany.

8:48

Lezu z vany.

8:49

Lezu zpátky do vany. Voda pořád teče.

9:00

Snídám. Ve vaně. Voda pořád teče.

10:00

Začínám mít podezření, že v bříšku žádné miminko není. Jen litry vody.

11:00

Odvážně vylézám z vany a doufám, že to stihneme do nemocnice, aniž bych zatopila auto.

11:30

Sestřička v nemocnici kontroluje, jestli jde skutečně o plodovou vodu a překvapuje mě prohlášením, že ne. NO TO SI DĚLÁ SRANDU?!

11:45

Přichází pan primář. Rozhoduje, že začínám rodit a jsem otevřená na 3 cm. Sestřička namítá, že to ale není plodová voda, co ze mě teče. Po jeho otázce "...a co by to tak asi bylo?" zjišťuje, že má prošlý roztok.

11:53

Přijímají mě na sál a dostávám vynadáno, proč jedu tak pozdě, když mi voda praskla už ráno. Slibuji, že se příště polepším.

12:30

Mirek se vrací do práce. Miminku se ven ještě evidentně nechce, i když už jdou naměřit první stahy.

17:30

Přinášejí mi poslední jídlo před porodem. Brambory s máslem, 0,5 l mléka v pytlíku a čtvrtlitrový hrnek. Prekérní situace.

18:00

Střídají se směny. Už jsem přečetla všechny časopisy, vyzkoušela několikrát sprchu a poslouchám hudbu. Radili nám vzít si k porodu něco uklidňujícího. Moudře jsem zvolila Landu a Rammsteiny.

19:30

Vizita. Mladý doktor mě prohlíží a překvapeně se ptá sestry, jestli už mi fakt praskla voda? NO TO SI DĚLÁ SRANDU?!

20:00

Pokouším se usnout. Dostávám ale kapačky a co 15 min. sestřičky kontrolují, jak se daří miminku.

15.11. 00:01

Už se nepokouším usnout. Kontrakce přicházejí po pěti minutách. Kašlu na sprchu a napouštím si vanu.

2:30

Sestřička mi dává klistýr a taky mě holí. Chválí mě, jak bezvadně to zatím zvládám. Na moji námitku, že to nejhorší teprve přijde mi odpovídá, že o moc horší už to nebude. Tak to trochu kecala.

3:30

Jsem otevřená na 7cm. Můžu si zavolat manžela. Hurááá!

3:31

Telefon zvoní.
Já: "Tak už můžeš přijet!"
Ospalý hlas na druhé straně: "Stihnu posnídat?"
NO TO SI DĚLÁ SRANDU?!

3:45

Další kontrola miminka. Sestřička se ptá, jestli jsem manžela moc nevyplašila, aby nejel moc rychle a po cestě se mu něco nestalo. Sestřička evidentně Mirunu nezná.

4:30

Mirunááá! Konečně máme společnost. Budoucí tatínek dostává slušivé zelené triko. Akorát kalhoty nemají v potřebné velikosti. Ty modré kostkované trenýrky se k tomu tričku moc hodí.

4:50

Sestřičky usuzují, že už nás Mirek dostatečně pobavil a dovolují mu obléct se do civilních kalhot.

6:45

Vizita. Prohlíží mě primář. No tak něco pichneme, ať je to do oběda venku. Do oběda? Do oběda? Do obědááá??? NO TO SI DĚLÁ SRANDU?!

7:00

Mám zakázanou vanu (paní Řešetková, hodily by se nám nějaké stahy...) a něco mi pichli.

7:02

Tak ale teď už to přestává být prdel!

7:30

Pojďte si na sál. Zkusíme to. Lezu na kozu. Zvedá se mi žaludek, čímž si vysluhuju první injekci.

7:40

Zkusíme to ve stoje. Lezu z kozy.

7:45 - 9:45

Lozím sem a tam, dýchám, tlačím, dostávám kapačky a kyslík. Miminko nikde. Lékařka se mě ptá, co dělám za sport, že jsem ve skvělé kondici. NO TO SI DĚLÁ SRANDU?!

10:00

Všichni začínají být nervózní. Přicházím o kontrakce, tak se je snaží nahradit dvě sestřičky. Lékařka se začíná schánět po kleštích a dalším doktorovi.

10:05

Přichází další lékař. "Maminko, zatlačte, máte kontrakci." Krčím rameny. Třeba jim ten přístroj blbě ukazuje. :o)

10:20

Lékař se definitivně rozhoduje pro VEX.

10:24

Slyším Mirka: "Dáší, už to bude!". Tlačím ze všech sil.

10:25

Máme holčičku. Tatínek si ji letí vyfotit a pak ji hned odnášejí na pozorování. Ani jsem ji pořádně neviděla. :o(

10:30

Anička má 4 kila a 51 cm. Stále se všech ptám, jestli je v pořádku.

10:45

Mirek se na ni jde podívat na novorozenecké. Tak ji můžu vidět aspoň na fotkách.

11:00

Doktor mi sešívá nástřih a já se nechávám slyšet, že příště jedeme pro tříkilového kluka. O Mirka se pokoušejí mdloby.

11:30

Začínáme obvolávat příbuzenstvo a přijímáme první gratulace.